„Prostě chci skládat písně a hrát hudbu“, tvrdí v jednom z rozhovorů Patrick Walker - frontman nové doommetalové komety 40 WATT SUN. I navzdory nesporné schematičností tohoto výroku lze v pětici skladeb náležících k debutovému albu „The Inside Room“ najít dostatek důvodů k tomu, abychom hlavní persónu tohoto britského tria nepodezírali z mluvení jen tak do větru.

Zapomeňme na jméno WARNING, v jejichž řadách Walker působil a soustřeďme se na současnost, která je sice s doomovou minulostí pevně spojena, avšak pouze s tímto žánrovým přívlastkem si teď rozhodně nevystačíme. Tohle album je totiž něčím, co se z klasického doomového schématu vymyká a přesto stojí oběma pevně uprostřed bouřlivého truchlivého dramatu, tolik typického pro tento metalový žánr.

Je možná i dost pravděpodobné, že vám po čase přijde nahrávka až příliš stereotypní a je jedno, jestli bude řeč o její hudební složce anebo emocionálním rejstříku. 40 WATT SUN vás svojí pěticí trýznivých skladeb dokážou přesvědčit, že i smutek dovede být radostí. Zní to možná trošku pitomě, ale způsob, jakým je zde nakládáno s těmito tématy, je poměrně ojedinělý.

Není to žádné vyvolávání duchů ze záhrobí anebo přímý přenos z mistrovství světa v hudebním rozkladu, jak jej předvádějí například ESOTERIC anebo SKEPTICISM. Angličané vás hodlají udolat poněkud jiným rejstříkem. Ten tvoří, nepřekvapivě, pomalé tempa a předlouhé stopáže jednotlivých skladeb, avšak vokální party, jež si vystačí s čistým zpěvem plným silného zármutku, jsou možná v mnoha momentech mnohem přesvědčivějším důvodem to všechno zabalit, než když posloucháte hluboký hlasový murmur.

Prakticky kompletní sestava skladeb si jede podle přesně daného schématu. Nadhodí se nosná melodie, šťavnatý kytarový riff a zbytek už je jen a pouze na hlase Walkera, jehož zasmušilost mu prostě nelze nevěřit. Samozřejmě, že ve skutečnosti to zas až tak jednoduché naštěstí není. Jednotlivé skladby se postupně dají čím dál výrazněji rozlišit díky různým specifickým znakům a především melodiím, jež zrovna nepatří do kategorie okamžitě se pamatujících, ale spíše naopak pěkně pomalu ale jistě působících.

V takto rozehrané hře se pak jen těžce dají hledat nějaké její výrazné body, ale přesto si neodpustím vyzdvihnout úvodní dvojici skladeb „Restless“ a „Open My Eyes“. Obě totiž možná nejvíce dovedou navodit až slastně melancholickou náladu, plnou smutku a bolesti a přesto se zřetelným světýlkem naděje blikajícím tam někde v dáli. Sebejistě ale zároveň i zranitelně znějící vokál je ponechán napospas drásavým kytarovým riffům, které si svoji roli vychutnávají až s ničivou slastí. Jejich doznívání je načasováno s citem a tak, aby jedna vlna účelně střídala druhou a aby byl Walkerův hlas neustále bičován novými a novými kytarovými tsunami.

40 WATT SUN se můžou svému zaškatulkování bránit, jak chtějí, jejich debutové album je však i přesto lahůdkou hlavně pro vyznavače doommetalového truchlení. Nejen jim však přináší výborný soundtrack k podzimnímu rozjímání u okna s pohledem na padající listí z okolních stromů, jež s sebou přináší pozvolný nástup další chladné zimy.